Jak se má chovat křesťan v evropských volbách? Když dostanu takovou otázku, nejprve se mi vybaví, jak na nástěnce kostela visí letáček nějaké konkrétní strany či kandidáta – a rozzlobím se. Zároveň si však uvědomuji, že mnohdy naříkáme na politiku, ale když přijde čas voleb, člověk je příliš pohodlný a raději se zdrží svého hlasovacího práva. Tímto postojem však docílí pouze toho, že se věci ještě zhorší. Jinými slovy: každý zodpovědný člověk, každý křesťan by k volbám rozhodně chodit měl a je správné ho k tomu třeba i v tom kostele povzbudit a vyzvat. Oba postoje nakonec odpovídají známému Kristovu poučení, že jeho následovník má věci Boží ponechávat Bohu a věci světské císaři.
Není tedy možné tahat na kazatelny politiku, stranictví, vidět v křesťanech s rozmanitým sociálním postavením, potřebami i životní zkušeností homogenní skupinu voličů. Zároveň je nutné apelovat na to, aby křesťan využíval tuto příležitost ovlivňovat svět kolem sebe k lepšímu. I náš Pán přece přišel do světa, aby v něm působil, hlásal Evangelium a naplňoval ho svým Duchem. K témuž vyzývá svou Církev i každého křesťana.
Někdy je těžké svět měnit, ale ve volbách se to přímo nabízí. Každý z nás dostává prostou a přímou otázku, v jaké společnosti chce žít, a je vyzván, aby na ni odpověděl. V takovou chvíli se rozhodně nehodí pohodlně mlčet. Křesťan může mít různé politické preference, ale ve světě ho musí být vždycky slyšet.
Opustit Evropu by znamenalo navrátit se k nesvobodě
Eurovolby jsou důležité ze dvou důvodů. Evropská unie nás pojí se západoevropskou tradicí, která je pojistkou svobody. Tu potřebuje každý křesťan, aby mohl účinně působit ve světě, bez ohledu na to, jakého je politického přesvědčení. Druhý důvod je paradoxně opačný. Nové principy, životní hodnoty a společenské vzorce, které se v dnešní Evropě rychle prosazují, tlačí na každého, kdo něčemu věří, aby svou víru odkládal v zájmu jakéhosi všeobecného respektu k bezzásadovosti, prázdnotě, vnímání života jako jednoho velkého zážitku bez osobní odpovědnosti. Jsem proto přesvědčen, že čeští křesťané by se na jedné straně neměli bránit tomu, aby patřili k jádru Evropy a na druhé straně by se tuto Evropu měli snažit co nejvíce a nejlépe ovlivňovat, aby zůstala svobodnou, ale i zásadovou, morálně pevnou, ukotvenou v křesťanských hodnotách a zodpovědnou. Opustit Evropu by znamenalo vrátit se ke staré nesvobodě. Mlčet k dnešnímu vývoji evropských hodnot by znamenalo lehkovážně svobodu novým a větším nebezpečím.
Do Evropského parlamentu vyšle Česká republika 21 svých zástupců
Pokud zůstaneme pasivní v situaci, kdy se nás někdo přímo ptá na náš názor a náš hlas má stejnou váhu jako hlas kohokoliv jiného, rezignujeme na obě uvedené snahy. Ohrozíme naše pouto s evropskou svobodou a zahodíme příležitost ovlivnit, jaká pravidla ji napříště budou utvářet.
Proto bych chtěl všechny věřící vyzvat, aby šli k volbám a aby v nich dbali na svobodu i na odpovědnost. Nikdy nebudu nikomu radit, koho má nebo nemá volit. Proč bych zrovna já měl znát správný recept na politiku? I já se přece ve své volbě mohu mýlit. Každému však doporučuji, aby nebyl lhostejný ke společnosti, ve které žije a aby svou snahu vnášet do světa Ducha Božího uplatňoval i ve věcech veřejných. Ke společnosti nebyl lhostejný ani náš Pán, který do ní dobrovolně přišel, trpělivě ji učil, hlásal jí Boží slovo a vyzval nás, abychom působili ve světě jako jeho světlo a sůl. Abychom se milovali navzájem, byli viditelní a i když nás bude málo, dodávali světu smysl a chuť. Tak ji prosím využijme.
Nezapomeňte však, že je potřebné a nutné se za požehnaný výsledek eurovoleb také intenzivně modlit a vzývat Ducha Svatého.
Jan Vokál – biskup královéhradecký, člen COMECE
Sdíleno z: Katolický týdeník 20/2019
