28.února zemřel pan František Urbánek z Ledče. Mnoho let jsme ho vídali v našem kostele. S vitalitou a velikým citem hrál na varhany a jeho hudební umění se stalo úžasnou součástí bohoslužeb. Pan Urbánek ale bohoslužby na varhany jen nedoprovázel, ve vroucích tónech zazníval jeho příspěvek k oslavě nekonečné lásky. Šlo o hudbu, která s citem, velebně a přece pokorně stoupala k nebesům a s ní stoupala i srdce ostatních lidí, možná jako modlitba připomínající věčnost.
Vzpomínám na pana Urbánka, nezištného, laskavého, přirozeně moudrého a dobrého člověka, který ví, co je v životě důležité a radost mu sídlí přímo v srdci. Jeho radost se projevovala úsměvem a nakažlivou dobrou náladou, kterou kolem sebe šířil.
Podělím se s Vámi ještě o malou osobní vzpomínku. Když byly našemu synovi tři roky, začalo ho zajímat, odkud se v kostele bere hudba. Po každé bohoslužbě jsme museli jít na kůr k varhanám. Pan Urbánek vždycky děcko posadil za klávesy, ukazoval mu malá hudební tajemství a nechal ho hrát. Syn se moc těšil a pamatuje si to dodnes.
Pane Urbánku, děkujeme, že jste tu s námi byl.
Za farnost napsal Mgr. Miroslav Sklenář
I já chci připojit vzpomínku na dobrého člověka pana Urbánka. Je to už více než 35 let, kdy jsem ho blíže poznal jako varhaníka a ledečského farníka. Vzpomínám na zkoušky pěveckého sboru před velikonočními a vánočními svátky, kdy pan Urbánek nikdy nelitoval sil a času ve prospěch zdárného nacvičení vybraných skladeb. Často jsme byli my mladší unaveni ale pan Urbánek jako by byl neúnavný a vždy v dobré náladě. Občas zavzpomínal, jak v době kdy neměl auto jezdil celou zimu na mše svaté na motorce a když se nedalo jet na motorce, chodil pěšky z Kozlova dvakrát za neděli. Rád a s láskou také mluvil o včelaření, které bylo jeho velkým koníčkem. Svým optimismem, obětavostí a prakticky žitou vírou se stal vzorem křesťana. Čest jeho památce!