Někteří lidé se mihnou našimi životy a když odejdou, skoro to nezaregistrujeme, politujeme je a brzy zapomeneme. To určitě není případ Jirky Pražáka. Vzpomínám na jeho usměvavou tvář a šikovné ruce, kterými kdykoliv přispěl k dílu. Ve farnosti pomohl s nespočtem akcí, nikdy neřekl ne, nekoukal na hodinky, ochotně šel a udělal, co bylo zapotřebí. Nikdy se nad nikoho nevyvyšoval, nečekal ocenění za svou pomoc, ochotu pomáhat měl v sobě. Rád si také užíval života, vážil si drobných každodenních radostí, ale dokázal je odložit, když ho druzí potřebovali. Vidím v tom velkou moudrost. Pomáhat druhým a užívat si život takový jaký je, udělat to, co je potřebné a správné. Děkujeme ti, Jirko, za Tvou obětavost a poctivost, za to, jaký jsi byl. Byl jsi dobrý člověk (nebuď v rozpacích) a chybíš mnoha lidem. Věřím, že již poznáváš Boží lásku, ale zároveň přemýšlíš, co by se Tam dalo opravit a vylepšit. Rukama i srdcem.
Mgr. Miroslav Sklenář
