Ve středu 7. července jsme se sešli již po páté v Hněvkovicích na minitáboře, který je věnován těm nejmenším, aby si vyzkoušeli, jaké je to být nějaký ten den bez rodičů. Tento rok s námi bylo nejvíce nejmladších táborníků, celkem tři chlapci a pět děvčat. Někteří se účastnili již od prvního tábora, ti nejmenší se mohli přidat až nyní, jelikož jim budou zanedlouho teprve čtyři roky. V témátku jsme si povídali o sv. Františkovi z Assisi, který miloval, chránil a oslavoval všechno Stvoření.
Jako voják František jsme se podrobili zkoušce obratnosti a přesnosti. František zakusil vězení a s láskou se staral o nemocné. I my jsme zažili, jaké je to např. nevidět. Poznávali jsme přírodu, zvířata a všechny krásy Božího stvoření.
Druhý den byl fyzicky celkem náročný, ušli jsme asi 5 km. Vystoupali jsme na zříceninu v Podhradí, kde jsme ve dvojicích postavili domečky pro zvířátka. Kousek cesty jsme se také svezli vláčkem. Řeku Sázavu jsme sledovali téměř celou cestu a dobře nám posloužila k osvěžení.
O čtvrteční noci jsme po svíčkách putovali za sv. Františkem, od kterého jsme obdrželi klíč k získání pokladu.
Poslední den jsme společnými silami a s nasbíranými vědomostmi plnili úkoly a tak doputovali až do našeho cíle. Odměnou byl sladký balíček. Také jsme se naučili písničku o patronu Itálie, ekologie, ochránců přírody a zvířat – sv. Františkovi, kterou jsme na konci zazpívali rodičům.
A. Veletová
